31. 8. 2000 

Plaketa vězeňské služby

26. 8. 2000  Rozhovor v Zemských novinách

LITERATURA


ZpětNejen společenské akce, ale také ocenění odborné práce kandidátky do Senátu ČR

Dne 31. 8. 2000 u příležitosti oslav 30. výročí založení resortního školství a otevření nové budovy Institutu Vězeňské služby ČR udělila generální ředitelka VS ČR Plaketu vězeňské služby ČR JUDr. Jiřině Voňkové, Csc. za koncepční a osvětovou činnost v rozvoji moderního českého vězeňství.

ZpětJen ti manželé, kteří jsou na úrovni, vedle sebe snesou angažovanou ženu

Právní expertka Vězeňské služby JIŘINA VOŇKOVÁ byla sedm let náměstkyní ministrů práce a sociálních věcí. I když nebyla v pravém slova smyslu političkou, denně působila ve vysoké politice. O jejích pocitech a o roli žen v tomto prostředí s ní mluvil redaktor Milan Vybulka.

* Chtěl bych ve vás vyprovokovat bojovnou feministku, a tak se ptám: Patří vůbec ženy do politiky?
Je otázkou, co je to feministka. Byly to naše babičky, když odkládaly šněrovačky a začaly studovat na vysokých školách a podobně. Dnes jsme přece jen dál. Pokud jde o to, zda by ženy měly mít slovo v politice, odpovídám, že měly - a velké. Už proto, že jsou zcela jinak osobnostně vybaveny než muži.

* Ženy jsou prý intrikářské, hašteřivé. Kdyby jich byl plný parlament, nevjely by si do vlasů? Uměly by se dohodnout?
Ženy se na sebe mohou naštvat, nemusí být kamarádky, ale pokud jim jde o věc, zatnou zuby a jsou mnohem konstruktivnější než muži.

* Co ještě mohou přinést ženy do politiky?
Tři "K" - kultivovanost, konsenzus a kooperaci. Ženy dokážou hovořit více k věci a méně k osobě. Kromě toho sociologické výzkumy ve vyspělých demokraciích ukazují, že pokud je v určitém společenství alespoň čtyřicet procent žen, tak je vyvážené z hlediska rozhodování, posuzování i z hlediska vcítění se do situace. Muže-politika bych přirovnala k muži-majiteli automobilu. Pro muže je politika prodloužením ega, zrovna tak jako automobil.

* Jak jste se cítila, když jste se v roce 1991 jako vůbec první žena ve funkci náměstkyně ministra ocitla v mužské politické aréně?
Měla jsem určitou průpravu. Jsem původním povoláním kriminoložka a v tomto oboru pracuje spousta mužů. Jako sociální kurátorka jsem se pohybovala v prostředích, kde se muži ocitají ve velmi extrémních situacích.

* Vadily vám mužské manýry? Neměla jste chuť s tím praštit?
Občas. V politice se výrazně projevuje mužská ješitnost, muži jsou daleko méně přizpůsobiví a schopní kompromisu nebo dohody. Jde jim víc o prosazení vlastního já, jejich ega. Mají menší schopnost vcítit se do problémů. Ženám jde víc o věc než o osobní spory.

* Vzpomenete si na nějaký okamžik, kdy se střetlo vaše ženské vnímání s tím mužským, s mužskou ješitností?
Jednou jsem slyšela od pana premiéra Klause, že jsem neskutečná: Voňková, vy jste neskutečná, řekl svým typickým tónem. Jindy jsem panu ministrovi Vodičkovi jako jeho náměstkyně musela odseknout, že nejsem plavčík, který myje paluby. Bojovat jsem s nimi musela často. Oni mi za to říkali ministerská megera.

* Co musí žena obětovat, když vstoupí do politiky?
Mnohem víc než muž. Ztratí soukromí. Když nese ženská kůži na trh, není to příliš obvyklé, proto vzbuzuje větší zájem. Já jsme například musela rezignovat na mnoho příjemných věcí, třeba na roli babičky jediného vnuka. Moje pracovní doba je 14 i více hodin, musela jsem se proto smířit i s tím, že přestávám číst, chodit na koncerty a do divadla.

* Obětovat se takto politice nemůže asi každá žena...
Do takové funkce můžete jít, když máte výborného manžela a odrostlé děti. A musíte také mít podporu rodiny. Moje matka a dospělý syn, advokát, mně tehdy nesmírně pomáhali. Měla jsem také k ruce paní na domácí práce. Řízení domácnosti mi ovšem zůstalo pořád. Nedovedu si představit, že by do politiky měla vstoupit matka malého dítěte. Petra Buzková je výjimkou, protože sama má velmi mladou matku.

* Manžel vaši nepřítomnost i angažovanost snášel?
Ženu v politice snesou nejlépe muži, kteří mají sami určitou úroveň, kteří se prosadili ve své profesi a pak jsou hrdí na svoji ženu. S potěšením říkám, že je to případ mého manžela.

(vyšlo v Zemských novinách 26. 8. 2000)


ZpětLiteratura

Voňková Jiřina: Postpenitenciární péče na rozcestí, USP ČSAV, Praha 1990

Voňková Jiřina: Pomocná úloha trestní represe - mýtus a skutečnost. In: Prokuratura, Praha 1990, č. 3, s 44-53

Voňková Jiřina: Postpenitenciární péče - současnost a perspektiva. In: Prokuratura, Praha 1990, č. 3, s. 94-98

Voňková Jiřina: Sociální práce s pachateli trestných činů. monografie. Leges, Praha 1992

Voňková Jiřina (spoluautorka): Ambulantní sankce jako alternativy trestu odnětí svobody. In: České vězeňství, č. 3/1993

Válková, Helena - Voňková, Jiřina: Ještě k "úvahám nad účinností trestního postihu mladistvých". In: Prokuratura, Praha 1998, č. 1-2, s. 23-34

Voňková Jiřina: Základní principy vězeňství v České republice. In: České vězeňství, č. 4/1999

Voňková Jiřina: Právní ochrana dětí a mladistvých v České republice, In: České vězeňství, č. 4/1999

Voňková Jiřina (spoluautorka): K návrhu zákona o justiční, mediační a probační službě ve světle připravované rekodifikace trestního práva hmotného a procesního. In: Právní praxe, č. 4-5/1999

Váchová H., Voňková Jiřina, Sotolář A.: Ohrožené děti a mladiství v současné a budoucí české právní úpravě. In: Právní rozhledy, č. 12/1998, s. 602-608